I Ostrava si připomíná dvě desetiletí našeho členství v Evropské unii. Co všechno nám toto partnerství přineslo si mohou občané připomenout v Husově sadu v centru města, kde je pro ně vytvořena zajímavá výstava.
20 let České republiky v Evropské unii je bezesporu významné jubileum, které rozhodně stojí za to připomenout. Pro Ostravu to byly roky obrovských změn na cestě od těžkého průmyslu k odvětvím s vysokou přidanou hodnotou.
Jan Dohnal, primátor Ostravy: "Jsou to samozřejmě také velké projekty například do infrastruktury, do ozelenění města, byly z toho projekty na izolační zeleň, nakupovali jsme tramvaje, měnili jsme tramvajové svršky, byly to také velké dopravní stavby."
V Husově sadu v centru města začala výstava, která mapuje dvacet let země i Ostravy v Evropské unii. Na speciálních panelech si každý může najít, co všechno nám členství dalo.
David Březina, Eurocentrum Ostrava: "Stojíme u panelu vzdělávání, kde lidé mohou vidět odkud přijíždějí zahraniční student do ČR a kam jezdí na Erasmus naši studenti nejraději."
Jan Dohnal, primátor Ostravy: "Výstava je udělána poutavou a zajímavou formou a i lidé, kteří nemají povědomí o fungování evropských institucí, si mohou udělat představu o konkrétních věcech."
Výstava bude v Husově sadu do konce května. Část výstavy, týkající se ostravských projektů, bude v květnu umístěna také ve foyer Nové radnice.
---
Střední odborná škola Frýdek-Místek pořádala už 25. ročník mezinárodní soutěže ve svařování. Letos přijelo více než sto soutěžících z šesti zemí světa. Soutěž měla teoretickou i praktickou část a vše vyhodnocovala odborná porota v mezinárodním složení.
107 studentů ze 49 středních technických škol od nás i ze zahraničí přijelo letos do Frýdku-Místku na významnou svářečskou soutěž.
Jan Durčák, ředitel Střední odborné školy Frýdek-Místek: "Je to jubilejní 25. ročník mezinárodní svářečské soutěže. Soutěž má již dlouholetou tradici. Začátek té soutěže se nazýval Svářeč a od třetího ročníku již běžela pod názvem Zlatý pohár Linde. Letošního ročníku se účastní soutěžící z Číny, Německa, Bulharska, Ukrajiny, Slovenska a samozřejmě naši."
Samuel Chudej, soutěžící; Odborná škola technická Čadca: "Horko těžko to probíhalo. Co mi to přineslo? Nové zkušenosti, co se týče celkově toho svařování, té metody 135 CO."
Šimon Bačovský, soutěžící; Střední škola André Citroëna Boskovice: "Já už jsem tady podruhé a byla pro mě dobrá, moc se mi ty sváry nepovedly, ale celkově tady hodnotím ubytování a přípravu té soutěže úplně vynikající. Fakt je to hezké tady." – Proč jsi přilej podruhé? – "Podruhé, protože jsem minulý rok byl první, tak jsem chtěl tento rok zase obhájit. A asi se mi to teda nepovede, uvidíme, ještě není vyhlášení." – Byla tady velká konkurence? – "Byla, v mojí kategorii bylo 26 uchazečů. I mezinárodní uchazeči tady jsou. Čína, ti svařují nádherně. To, když jsem ty sváry viděl, tak klobouk dolů klukům."
Studenti mají vždy možnost dle vlastního výběru soutěžit ve čtyřech svařovacích metodách. Dále v teoretických znalostech o svařování, a dokonce i na svařovacím trenažéru.
Jan Durčák, ředitel Střední odborné školy Frýdek-Místek: "V prvním dni přijíždějí účastníci a seznamují se se svařovacími zdroji. Druhý den probíhá samotná soutěž, ta probíhá v podstatě celý den, protože jsou odváženi ti soutěžící na jednotlivá pracoviště, na jednotlivé svařovny, kde pod dohledem komisařů svařují. Komisaři jsou složeni z různých škol, a dokonce i z různých zemí."
Eduard Boščík, vedoucí praktické části soutěže: "V letošním roce měli studenti za úkol zhotovit dva soutěžní svary. Jeden soutěžní svar byl koutový v délce 150 milimetrů, druhý soutěžní svar byl tupý v délce 200 milimetrů. Svařovali koutový svar v poloze vodorovné šikmo shora. A tupý v poloze svislé, což je celkem náročný způsob svařování."
Milan Janeček, předseda hodnotitelské Jurry: "Nebyly nikde prodlevy, všechno mělo svůj spád. Za to opravdu organizátorům a všem studentům, kteří se na tom podíleli, děkuji."
Šimon Bačovský, soutěžící; Střední škola André Citroëna Boskovice: Určitě to pro tebe byla i vynikající zkušenost, to porovnání s těmi ostatními? – "Byla, vím třeba z minulého roku jsem patřil mezi ty nejlepší. Zajímá mě, jak v té metodě na tom dopadnu, jestli by se dalo někam posunout. Ale třeba do budoucnosti při výběru povolání tady jsou ty firmy, zajímají se o vás, takže je to fakt zajímavé tady."
Třetí den probíhá vyhlášení soutěže, na kterém se prezentují i firmy, které mají zájem o kvalitní svářeče.
Jan Durčák, ředitel Střední odborné školy Frýdek-Místek: "Ta účast firem je velmi důležitá, protože žáci mají možnost vidět, že nacházejí uplatnění v praxi. Firmy zase mají možnost zpětné vazby na tom, jak ti žáci jsou zdatně připraveni na svařování a mají představu, jaké svářeče my pouštíme ze škol."
Stanislav Folwarczny (ODS/SPOLU), náměstek hejtmana MSK: "Náš kraj potřebuje kvalitně vzdělané lidi, kteří jsou schopni nastoupit do zaměstnání, na pracoviště dobře připraveni, což není jednoduché. A jsme moc rádi za to, že zaměstnavatelé a firmy se podílejí na odborném vzdělávání na středních školách. Za to vám patří poděkování."
Medailové pozice v soutěži obsadilo 13 studentů z Česka, 2 ze Slovenska a 2 z Číny.
---
Karvinská Iniciativa Dokořán otevřela letošní sezónu na Lodičkách. Každý víkend se nyní v oblíbeném volnočasovém areálu uskuteční akce různého druhu pro veřejnost.
Otevření sezóny na Lodičkách se uskutečnilo poslední dubnový den a poprvé se tady konala akce Pálení čarodějnic.
Lukáš Heczko, předseda Iniciativy Dokořán: "Jedná se o klasické otevření sezony, které děláme každý rok, letos jsme to spojili s akcí Pálení čarodějnic, protože si všímáme, že to probíhá různě po jiných městech a vesnicích a víme, že o tu akci je zájem, tak jsme to chtěli letos vyzkoušet.”
Mnozí se na akci připravili a dorazili v kostýmech. Večer se setměním pak proběhlo symbolické pálení čarodějnice.
Lukáš Heczko, předseda Iniciativy Dokořán: "Ve spolupráci s dobrovolnými hasiči Karviná-Ráj jsme postavili menší vatru, kde jsme umístili čarodějnici, kterou vytvořil náš známý umělec Bogdan."
Zájem veřejnosti o akci byl mimořádný a organizátory překvapil.
anketa: návštěvníci Lodiček: "Konečně Karviná žije, nádherná akce tady, plno lidí." "Jsme rádi, že se sezóna otevřela, šťastni jsme, veselí budeme teprve." "Taky jsem ráda, že se otevřela, že si dáme studené pivo, poslechneme super muziku, možná zatancujeme, bude fajn."
Po otevření sezony nyní budou probíhat akce na Lodičkách každý vikend.
Harmonogram akcí na Lodičkách je pravidelně zveřejněn na webu Iniciativy Dokořán a také na sociálních sítích.
---
ZOO Ostrava rozhodně nespí na vavřínech a i přes návštěvnické rekordy plánuje další atraktivní chov. Tentokrát půjde o oblíbené tučňáky a od ostatních zahrad v okolí se bude lišit tím, že zvířata budou návštěvníci moci sledovat i pod vodou.
Zoologická zahrada a botanický park Ostrava už několik let okupuje špici návštěvnosti atraktivit celého Moravskoslezského kraje a není to určitě náhoda. Zvířata už dávno nežijí v rezivějících klecích, ale v moderních výbězích, kde mají podmínky velmi podobné přirozenému prostředí. Nyní se chystá pro návštěvníky nové lákadlo - expozice tučňáků.
Jiří Novák, ředitel Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava: "Celé zařízení je koncipováno tak, aby bylo vhodné pro tučňáky brýlové a alternativou by mohl být tučňák magellanský."
Jan Dohnal, primátor Ostravy: "Zoologickou zahradu rozvíjíme průběžně, ale ti tučňáci jsou natolik atraktivní záležitostí, že si myslím, že to ta čísla návštěvnosti ještě zvýší."
Ostrava začíná hledat zhotovitele netypické skalnaté stavby a vítěz soutěže by měl začít s budováním ještě letos.
Hana Tichánková, náměstkyně primátora Ostravy: "Výběrové řízení na zhotovitele bylo vyhlášeno. Rada města už o tom rozhodla a celá stavba by měla vyjít na asi 145 milionů korun bez DPH."
Aleš Boháč, náměstek primátora Ostravy: "Expozice bude atraktivní a příjemná z hlediska vzhledu a pozorování, jak se chovají v přírodě. Bude přívětivá i pro tučňáky, aby se cítili jako doma."
Hejno tučňáků by mělo mít ze začátku asi 15 členů, ale kapacita zařízení s asi 25 metrovým bazénem je až 50 jedinců. Expozice tučňáků bude stát u dětského hřiště v místech, kde byli kdysi lední medvědi. Hotovo by mělo být na podzim roku 2026.
---
Před více než sto lety si nechal továrník a podnikatel v textilnictví Alois Plischke v podhůří Jeseníků postavit dům, kterému se tehdy říkalo Plischkeho vila. Po poválečné konfiskaci objekt připadl Lesům České republiky jako bydlení pro lesníky. Byl bohužel téměř neudržován a chátral. Teprve noví majitelé se pustili do jeho záchrany.
Název dali chalupě právě manželé Foltysovi podle regionu, ve kterém se stavba nachází a kde se odedávna těžilo zlato a další rudy.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Zlatorudná chalupa je náš výmysl, protože se v téhle oblasti těžilo dlouho zlato. To zlato se tady těžilo podle dochovaných archeologických nálezů už 1500 let před naším letopočtem. Ty pozůstatky jsou tady úplně všude. Je tady spoustu štol, jsou tady rýžoviště a do dneška tady jezdí amatéři hledat nějaký zlatý prach.“
Chalupa byla po převzetí již ve velmi zchátralém stavu a pro její záchranu bylo potřeba mnoho práce.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Chtěli jsme začít u fasády a u oken, chtěli jsme ty okna udělat tak, aby se podobaly co nejvíce těm původním. No a pokračovalo to přes střechu, stěny, podlahy, kompletní nové rozvody vody, elektriky, odpadů jako všeho, takže z původní chaloupky zůstaly zachovány pouze nosné trámy a potom ty krásné prvky, které byly dochované.“
Během záchranných prací nacházeli stavebníci také četné pozůstatky minulosti.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „A byly to kameny označené, po kterých jsme se pídili, jaký mají význam a po jejich symbolech, což se nám tedy podařilo asi rozluštit. A jsou to kameny, které značily hranice panství německých rytířů. Myslím že jsme našil vzkaz stavebníka, zakopaný tady ve zdi, byl to krásný nápis, ten taky bude zakomponovaný tady do interiéru.“
Našel se tady také původní nábytek nebo třeba zahradní koupelna.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Je to sprcha, kterou jsme našil zazděnou ve střeše. Ta sprcha se vyráběla někdy v letech 1915 až 1925, předpokládáme, že to byla původní koupelna, no tak my jsme z ní udělali novodobou koupelnu."
Práce, které na chalupě probíhaly a probíhají by se neobešly bez obětavé pomoci dobrovolníků, přátel i rodičů.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Zrovna dneška děvčata pracovaly na oknech, protože ty dřevěné okna potřebují speciální péči a ostatní se věnují kamenné zdi, která vlastně je podpůrná zeď a dělají se kamenné chodníky ze zdejších kamenů."
Iva Glabazňová, dobrovolnice: „No já jsem tady poprvé. My jsme přijeli včera ráno a vlastně jsme akorát do dneška. A proče sem jezdíme? Protože kamarádka potřebovala pomoc s tím, že vlastně je to v přírodě, takže se tak spojilo příjemné s užitečným. Je tu krásně, je tu nádherně.“
Tereza Foltysová, dcera: „Tak dneska jsme pomáhali v kuchyni a šli jsme se projít do lesa. Jo, ny kyselce jsme byli pro živou vodu. Jo, mám ji tady.“
Nedaleký pramen železité kyselky je také zdejším lákadlem pro turisty a návštěvníky.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Všechny návštěvy u nás na chalupě to mají povinné se tam jet podívat, protože pramen je léčivý, je velice chutný, podle pověstí by měl léčit trudnomyslnost, zažívací potíže a snad by měl pomáhat i na srdce.“
I přes probíhající práce už noví obyvatelé pořádají četná tematická setkání milovníků bylinek, zdravé stravy či kosmetiky a chystají další plány pro využití chalupy. Už v létě plánují u chalupy cyklistické kempy i pobyt pro rodiče s dětmi, zaměřený na keramiku, odborné přednášky či rýžování zlata.
---
Do ulic Třince za svými fanoušky vyrazili hokejisté, kteří se letos už popáté v řadě stali extraligovými šampiony. Na trase spanilé jízdy se s fanoušky zdravili a děkovali jim za podporu.
Třinečtí Oceláři projeli město svým otevřeným autobusem. Měli několik zastávek, kde se s fanoušky fotografovali, rozdávali podpisy a především se s nimi dělili o pocity z vítězství. Cesta k titulu totiž nebyla vůbec jednoduchá.
Anketa: “Ale nervy letos to byly strašné, strašné. To nejde popsat.”
Anketa: “Člověk už několikrát ztratil naději, že už, už… To byly zlomky sekundy a prostě úžasné. Je to super, člověk jim může poděkovat, pogratulovat, dostane podpisy, je to super.”
Své fanoušky ocenili i hokejisté, pro které je podpora z ochozů důležitá.
Daniel Voženílek, útočník HC Oceláři Třinec: “Hlavně třeba ten 7. zápas s Budějovicemi, když si vybavím, tak přišli už na rozbruslení a celou dobu nás povzbuzovali, takže to jsem ještě nezažil, to bylo fakt výborné.”
Ondřej Kacetl, brankář HC Oceláři Třinec: “My jsme přijeli v 6 ráno a oni tady čekali, takže neskutečné. oceňujeme i kolik lidí s námi jezdilo na výjezdy a jak nás povzbuzovali i tady, jak byla pořád vyprodaná hala.”
Jak přiznal trenér Zdeněk Moták, vítězstvím nad Pardubicemi v prodloužení si nebyl vůbec jistý.
Zdeněk Moták, trenér HC Oceláři Třinec: “Tak když se bavíme bezprostředně, tak já jsem ten gól viděl tak jako, že jsem si myslel, že si ty Pardubice vezmou trenérskou výzvu. Díval jsem se k rozhodčím, pořád se nic nedělo, no a pak jsem pochopil, že jsme mistři.”
Zatímco většina týmu si dopřává odpočinek, někteří okamžitě nastoupili do národního týmu.
---
I Ostrava si připomíná dvě desetiletí našeho členství v Evropské unii. Co všechno nám toto partnerství přineslo si mohou občané připomenout v Husově sadu v centru města, kde je pro ně vytvořena zajímavá výstava.
20 let České republiky v Evropské unii je bezesporu významné jubileum, které rozhodně stojí za to připomenout. Pro Ostravu to byly roky obrovských změn na cestě od těžkého průmyslu k odvětvím s vysokou přidanou hodnotou.
Jan Dohnal, primátor Ostravy: "Jsou to samozřejmě také velké projekty například do infrastruktury, do ozelenění města, byly z toho projekty na izolační zeleň, nakupovali jsme tramvaje, měnili jsme tramvajové svršky, byly to také velké dopravní stavby."
V Husově sadu v centru města začala výstava, která mapuje dvacet let země i Ostravy v Evropské unii. Na speciálních panelech si každý může najít, co všechno nám členství dalo.
David Březina, Eurocentrum Ostrava: "Stojíme u panelu vzdělávání, kde lidé mohou vidět odkud přijíždějí zahraniční student do ČR a kam jezdí na Erasmus naši studenti nejraději."
Jan Dohnal, primátor Ostravy: "Výstava je udělána poutavou a zajímavou formou a i lidé, kteří nemají povědomí o fungování evropských institucí, si mohou udělat představu o konkrétních věcech."
Výstava bude v Husově sadu do konce května. Část výstavy, týkající se ostravských projektů, bude v květnu umístěna také ve foyer Nové radnice.
---
Střední odborná škola Frýdek-Místek pořádala už 25. ročník mezinárodní soutěže ve svařování. Letos přijelo více než sto soutěžících z šesti zemí světa. Soutěž měla teoretickou i praktickou část a vše vyhodnocovala odborná porota v mezinárodním složení.
107 studentů ze 49 středních technických škol od nás i ze zahraničí přijelo letos do Frýdku-Místku na významnou svářečskou soutěž.
Jan Durčák, ředitel Střední odborné školy Frýdek-Místek: "Je to jubilejní 25. ročník mezinárodní svářečské soutěže. Soutěž má již dlouholetou tradici. Začátek té soutěže se nazýval Svářeč a od třetího ročníku již běžela pod názvem Zlatý pohár Linde. Letošního ročníku se účastní soutěžící z Číny, Německa, Bulharska, Ukrajiny, Slovenska a samozřejmě naši."
Samuel Chudej, soutěžící; Odborná škola technická Čadca: "Horko těžko to probíhalo. Co mi to přineslo? Nové zkušenosti, co se týče celkově toho svařování, té metody 135 CO."
Šimon Bačovský, soutěžící; Střední škola André Citroëna Boskovice: "Já už jsem tady podruhé a byla pro mě dobrá, moc se mi ty sváry nepovedly, ale celkově tady hodnotím ubytování a přípravu té soutěže úplně vynikající. Fakt je to hezké tady." – Proč jsi přilej podruhé? – "Podruhé, protože jsem minulý rok byl první, tak jsem chtěl tento rok zase obhájit. A asi se mi to teda nepovede, uvidíme, ještě není vyhlášení." – Byla tady velká konkurence? – "Byla, v mojí kategorii bylo 26 uchazečů. I mezinárodní uchazeči tady jsou. Čína, ti svařují nádherně. To, když jsem ty sváry viděl, tak klobouk dolů klukům."
Studenti mají vždy možnost dle vlastního výběru soutěžit ve čtyřech svařovacích metodách. Dále v teoretických znalostech o svařování, a dokonce i na svařovacím trenažéru.
Jan Durčák, ředitel Střední odborné školy Frýdek-Místek: "V prvním dni přijíždějí účastníci a seznamují se se svařovacími zdroji. Druhý den probíhá samotná soutěž, ta probíhá v podstatě celý den, protože jsou odváženi ti soutěžící na jednotlivá pracoviště, na jednotlivé svařovny, kde pod dohledem komisařů svařují. Komisaři jsou složeni z různých škol, a dokonce i z různých zemí."
Eduard Boščík, vedoucí praktické části soutěže: "V letošním roce měli studenti za úkol zhotovit dva soutěžní svary. Jeden soutěžní svar byl koutový v délce 150 milimetrů, druhý soutěžní svar byl tupý v délce 200 milimetrů. Svařovali koutový svar v poloze vodorovné šikmo shora. A tupý v poloze svislé, což je celkem náročný způsob svařování."
Milan Janeček, předseda hodnotitelské Jurry: "Nebyly nikde prodlevy, všechno mělo svůj spád. Za to opravdu organizátorům a všem studentům, kteří se na tom podíleli, děkuji."
Šimon Bačovský, soutěžící; Střední škola André Citroëna Boskovice: Určitě to pro tebe byla i vynikající zkušenost, to porovnání s těmi ostatními? – "Byla, vím třeba z minulého roku jsem patřil mezi ty nejlepší. Zajímá mě, jak v té metodě na tom dopadnu, jestli by se dalo někam posunout. Ale třeba do budoucnosti při výběru povolání tady jsou ty firmy, zajímají se o vás, takže je to fakt zajímavé tady."
Třetí den probíhá vyhlášení soutěže, na kterém se prezentují i firmy, které mají zájem o kvalitní svářeče.
Jan Durčák, ředitel Střední odborné školy Frýdek-Místek: "Ta účast firem je velmi důležitá, protože žáci mají možnost vidět, že nacházejí uplatnění v praxi. Firmy zase mají možnost zpětné vazby na tom, jak ti žáci jsou zdatně připraveni na svařování a mají představu, jaké svářeče my pouštíme ze škol."
Stanislav Folwarczny (ODS/SPOLU), náměstek hejtmana MSK: "Náš kraj potřebuje kvalitně vzdělané lidi, kteří jsou schopni nastoupit do zaměstnání, na pracoviště dobře připraveni, což není jednoduché. A jsme moc rádi za to, že zaměstnavatelé a firmy se podílejí na odborném vzdělávání na středních školách. Za to vám patří poděkování."
Medailové pozice v soutěži obsadilo 13 studentů z Česka, 2 ze Slovenska a 2 z Číny.
---
Karvinská Iniciativa Dokořán otevřela letošní sezónu na Lodičkách. Každý víkend se nyní v oblíbeném volnočasovém areálu uskuteční akce různého druhu pro veřejnost.
Otevření sezóny na Lodičkách se uskutečnilo poslední dubnový den a poprvé se tady konala akce Pálení čarodějnic.
Lukáš Heczko, předseda Iniciativy Dokořán: "Jedná se o klasické otevření sezony, které děláme každý rok, letos jsme to spojili s akcí Pálení čarodějnic, protože si všímáme, že to probíhá různě po jiných městech a vesnicích a víme, že o tu akci je zájem, tak jsme to chtěli letos vyzkoušet.”
Mnozí se na akci připravili a dorazili v kostýmech. Večer se setměním pak proběhlo symbolické pálení čarodějnice.
Lukáš Heczko, předseda Iniciativy Dokořán: "Ve spolupráci s dobrovolnými hasiči Karviná-Ráj jsme postavili menší vatru, kde jsme umístili čarodějnici, kterou vytvořil náš známý umělec Bogdan."
Zájem veřejnosti o akci byl mimořádný a organizátory překvapil.
anketa: návštěvníci Lodiček: "Konečně Karviná žije, nádherná akce tady, plno lidí." "Jsme rádi, že se sezóna otevřela, šťastni jsme, veselí budeme teprve." "Taky jsem ráda, že se otevřela, že si dáme studené pivo, poslechneme super muziku, možná zatancujeme, bude fajn."
Po otevření sezony nyní budou probíhat akce na Lodičkách každý vikend.
Harmonogram akcí na Lodičkách je pravidelně zveřejněn na webu Iniciativy Dokořán a také na sociálních sítích.
---
ZOO Ostrava rozhodně nespí na vavřínech a i přes návštěvnické rekordy plánuje další atraktivní chov. Tentokrát půjde o oblíbené tučňáky a od ostatních zahrad v okolí se bude lišit tím, že zvířata budou návštěvníci moci sledovat i pod vodou.
Zoologická zahrada a botanický park Ostrava už několik let okupuje špici návštěvnosti atraktivit celého Moravskoslezského kraje a není to určitě náhoda. Zvířata už dávno nežijí v rezivějících klecích, ale v moderních výbězích, kde mají podmínky velmi podobné přirozenému prostředí. Nyní se chystá pro návštěvníky nové lákadlo - expozice tučňáků.
Jiří Novák, ředitel Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava: "Celé zařízení je koncipováno tak, aby bylo vhodné pro tučňáky brýlové a alternativou by mohl být tučňák magellanský."
Jan Dohnal, primátor Ostravy: "Zoologickou zahradu rozvíjíme průběžně, ale ti tučňáci jsou natolik atraktivní záležitostí, že si myslím, že to ta čísla návštěvnosti ještě zvýší."
Ostrava začíná hledat zhotovitele netypické skalnaté stavby a vítěz soutěže by měl začít s budováním ještě letos.
Hana Tichánková, náměstkyně primátora Ostravy: "Výběrové řízení na zhotovitele bylo vyhlášeno. Rada města už o tom rozhodla a celá stavba by měla vyjít na asi 145 milionů korun bez DPH."
Aleš Boháč, náměstek primátora Ostravy: "Expozice bude atraktivní a příjemná z hlediska vzhledu a pozorování, jak se chovají v přírodě. Bude přívětivá i pro tučňáky, aby se cítili jako doma."
Hejno tučňáků by mělo mít ze začátku asi 15 členů, ale kapacita zařízení s asi 25 metrovým bazénem je až 50 jedinců. Expozice tučňáků bude stát u dětského hřiště v místech, kde byli kdysi lední medvědi. Hotovo by mělo být na podzim roku 2026.
---
Před více než sto lety si nechal továrník a podnikatel v textilnictví Alois Plischke v podhůří Jeseníků postavit dům, kterému se tehdy říkalo Plischkeho vila. Po poválečné konfiskaci objekt připadl Lesům České republiky jako bydlení pro lesníky. Byl bohužel téměř neudržován a chátral. Teprve noví majitelé se pustili do jeho záchrany.
Název dali chalupě právě manželé Foltysovi podle regionu, ve kterém se stavba nachází a kde se odedávna těžilo zlato a další rudy.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Zlatorudná chalupa je náš výmysl, protože se v téhle oblasti těžilo dlouho zlato. To zlato se tady těžilo podle dochovaných archeologických nálezů už 1500 let před naším letopočtem. Ty pozůstatky jsou tady úplně všude. Je tady spoustu štol, jsou tady rýžoviště a do dneška tady jezdí amatéři hledat nějaký zlatý prach.“
Chalupa byla po převzetí již ve velmi zchátralém stavu a pro její záchranu bylo potřeba mnoho práce.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Chtěli jsme začít u fasády a u oken, chtěli jsme ty okna udělat tak, aby se podobaly co nejvíce těm původním. No a pokračovalo to přes střechu, stěny, podlahy, kompletní nové rozvody vody, elektriky, odpadů jako všeho, takže z původní chaloupky zůstaly zachovány pouze nosné trámy a potom ty krásné prvky, které byly dochované.“
Během záchranných prací nacházeli stavebníci také četné pozůstatky minulosti.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „A byly to kameny označené, po kterých jsme se pídili, jaký mají význam a po jejich symbolech, což se nám tedy podařilo asi rozluštit. A jsou to kameny, které značily hranice panství německých rytířů. Myslím že jsme našil vzkaz stavebníka, zakopaný tady ve zdi, byl to krásný nápis, ten taky bude zakomponovaný tady do interiéru.“
Našel se tady také původní nábytek nebo třeba zahradní koupelna.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Je to sprcha, kterou jsme našil zazděnou ve střeše. Ta sprcha se vyráběla někdy v letech 1915 až 1925, předpokládáme, že to byla původní koupelna, no tak my jsme z ní udělali novodobou koupelnu."
Práce, které na chalupě probíhaly a probíhají by se neobešly bez obětavé pomoci dobrovolníků, přátel i rodičů.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Zrovna dneška děvčata pracovaly na oknech, protože ty dřevěné okna potřebují speciální péči a ostatní se věnují kamenné zdi, která vlastně je podpůrná zeď a dělají se kamenné chodníky ze zdejších kamenů."
Iva Glabazňová, dobrovolnice: „No já jsem tady poprvé. My jsme přijeli včera ráno a vlastně jsme akorát do dneška. A proče sem jezdíme? Protože kamarádka potřebovala pomoc s tím, že vlastně je to v přírodě, takže se tak spojilo příjemné s užitečným. Je tu krásně, je tu nádherně.“
Tereza Foltysová, dcera: „Tak dneska jsme pomáhali v kuchyni a šli jsme se projít do lesa. Jo, ny kyselce jsme byli pro živou vodu. Jo, mám ji tady.“
Nedaleký pramen železité kyselky je také zdejším lákadlem pro turisty a návštěvníky.
Renáta Foltysová, spolumajitelka: „Všechny návštěvy u nás na chalupě to mají povinné se tam jet podívat, protože pramen je léčivý, je velice chutný, podle pověstí by měl léčit trudnomyslnost, zažívací potíže a snad by měl pomáhat i na srdce.“
I přes probíhající práce už noví obyvatelé pořádají četná tematická setkání milovníků bylinek, zdravé stravy či kosmetiky a chystají další plány pro využití chalupy. Už v létě plánují u chalupy cyklistické kempy i pobyt pro rodiče s dětmi, zaměřený na keramiku, odborné přednášky či rýžování zlata.
---
Do ulic Třince za svými fanoušky vyrazili hokejisté, kteří se letos už popáté v řadě stali extraligovými šampiony. Na trase spanilé jízdy se s fanoušky zdravili a děkovali jim za podporu.
Třinečtí Oceláři projeli město svým otevřeným autobusem. Měli několik zastávek, kde se s fanoušky fotografovali, rozdávali podpisy a především se s nimi dělili o pocity z vítězství. Cesta k titulu totiž nebyla vůbec jednoduchá.
Anketa: “Ale nervy letos to byly strašné, strašné. To nejde popsat.”
Anketa: “Člověk už několikrát ztratil naději, že už, už… To byly zlomky sekundy a prostě úžasné. Je to super, člověk jim může poděkovat, pogratulovat, dostane podpisy, je to super.”
Své fanoušky ocenili i hokejisté, pro které je podpora z ochozů důležitá.
Daniel Voženílek, útočník HC Oceláři Třinec: “Hlavně třeba ten 7. zápas s Budějovicemi, když si vybavím, tak přišli už na rozbruslení a celou dobu nás povzbuzovali, takže to jsem ještě nezažil, to bylo fakt výborné.”
Ondřej Kacetl, brankář HC Oceláři Třinec: “My jsme přijeli v 6 ráno a oni tady čekali, takže neskutečné. oceňujeme i kolik lidí s námi jezdilo na výjezdy a jak nás povzbuzovali i tady, jak byla pořád vyprodaná hala.”
Jak přiznal trenér Zdeněk Moták, vítězstvím nad Pardubicemi v prodloužení si nebyl vůbec jistý.
Zdeněk Moták, trenér HC Oceláři Třinec: “Tak když se bavíme bezprostředně, tak já jsem ten gól viděl tak jako, že jsem si myslel, že si ty Pardubice vezmou trenérskou výzvu. Díval jsem se k rozhodčím, pořád se nic nedělo, no a pak jsem pochopil, že jsme mistři.”
Zatímco většina týmu si dopřává odpočinek, někteří okamžitě nastoupili do národního týmu.
---
